12.3. pátek
Na místo srazu, metro Roztyly, mě dovezl František ve 14:45, Jitka dojela z práce metrem. Před třetí jsem začal hledat autobus, který se mi podařilo po krátkém hledání nalézt, naložili jsme věci, nastoupili a krátce po třetí jsme podle plánu odjeli směr Teplice. Jízda přes Prahu trvá v páteční odpolední špičce přes hodinu, pak už až do Teplic probíhá cesta bez problémů. Dnes ještě přespíme v republice v Teplicích, v bývalé ubytovně Vodních staveb Praha, nyní hotelu. Po ubytování se jdeme navečeřet do restaurace Bogard v centru Teplic. Objednávám si smažený sýr s bramborami a také 4 bramboráčky. Jitka kuřecí maso se zeleninou, bez příloh (což nemůže servírka chvíli pochopit). K tomu já dvě a Jitka jedno pivo. Večeře nám oběma chutná. Po návratu do hotelu po sprše zalézáme do postelí.
13.3. sobota
Ráno nás budíky na hodinkách budí ve 4 hodiny, protože odjezd je naplánován na pátou. Opravdu v 5:04 odjíždíme. Hranice překračujeme na Cínovci. Následuje dlouhá jízda po východoněmeckých dálnicích do Rostocku. Čekáme asi hodinu na nalodění, které probíhá bez problému. Poplujeme se společností Scandline. V půl čtvrté odplouváme. Čas na palubě lodi trávíme na pohodlných sedadlech u televize sledováním švédské obdoby televizního Binga. Bohužel na této lodi není možnost osprchovat se. Večeříme kuře upečené ještě doma. Na lodi je poměrně málo lidí, kajuty jsou všechny prázdné. Ve 21.00 přistáváme ve švédském Trelleborgu a po odbavení pokračujeme na sever přes Malmo, Goteborg do Norského Osla. Oslem pouze projíždíme a zastavujeme ve známém středisku Holmenkolen v 7:00 ráno. Celou noc jsme tady strávili v autobuse. Na parkovišti nad Holmenkolenem snídáme (čaj a jablka), vybalujeme a mažeme lyže a převlékáme se do lyžařského, abychom po osmé hodině vyrazili na první výlet v Norsku do areálu Holmenkolen a přilehlých tratí.
Na stadionu se zrovna připravuje Světový pohár ve
v biatlonu na dopoledne a odpoledne skoky na středním můstku. Stačíme si
zběžně prohlédnout areál a už nás pořadatelé vykazují mimo, protože začínají
přicházet diváci a hlavně se závodníci rozcvičují na tratích. Odjíždíme tedy na
krátký výlet. Teplota vzduchu je těsně pod nulou. Celé dopoledne lehce sněží.
Cestou potkáváme hodně Norů na lyžích včetně malých dětí. Objíždíme kolečko asi
10km. Ve 12:00 jsme už zase zpátky u
autobusu a po chvilce pokračujeme v autobuse směr Lillehammer. Cesta prý
bude trvat necelé tři hodiny, obědváme zbytek housek se sýrem. Lillehammerem
opět jen projíždíme a pak ještě několik kilometrů a ocitáme se v místě našeho
budoucího týdenního pobytu v osadě jménem Sjusoen. Je nám přidělena chatka
č.12 společně se dvěma dalšími páry. Chatka je jedna obytná místnost
s malou kuchyňkou, jednou dvoupostelí v přízemí, sedací soupravou a
jídelním stolem. V polovičním otevřeném patře je další dvoupostel a jedna
palanda. Tedy rozhodně žádné soukromí. Vybrali jsme si separé v přízemí,
postel je zakrytá závěsem. Spolubydlící jsou mladší než my, velmi slušní, takže
snad nebudeme mít žádné problémy. Opravdu po celou dobu pobytu nevznikl ani
náznak nedorozumění. Je dobré, že si vezeme nějaké nádobí svoje. V chatě
je ještě podlouhlá místnost sloužící jako záchod, umývárna a sprcha současně,
z ní vedou dveře do malé sauny, kterou hodláme využívat. Po ubytování a
zabydlení si jdu prohlédnou městečko. Všude je hodně sněhu, domky jsou vesměs
dřevěné. Naše chata a několik dalších stojí na břehu nyní zamrzlého jezera.
V horní části městečka je jeden obchod samoobsluha se smíšeným zbožím a
vedle ski servis SWIX. Večer vyzkoušíme saunu a jdeme brzy spát.15.3. pondělí
Budím se zbytečně brzy, před šestou hodinou ranní. Chvilku si čtu, vstáváme v sedm. Venku je mlha, nic není vidět. Pomalu si balíme věci na výlet. V 10:00 jsme na místě včera určeného srazu, kde se do deseti minut shromažďujeme všichni. Následuje krátké vysvětlení dnešní trasy a už se postupně vydáváme do stopy. Mlha je stále, takže vidíme jen před sebe a to ještě špatně, často nevidíme, kde končí sjezd. Přestože, sjezdy jsou mírné, musíme jezdit opatrně. Teplota vzduchu je –6 st.C. Charakter počasí vydrží celý den. V mlze tady absolovujeme celý dnešní výlet asi 25 km. Cestou dvakrát občerstvujeme, poprvé pouze čaj, na druhém občerstvení konzumujeme polévku ráno připravenou do Tatanky a kousek chleba. Já nesu věci v Adidas červeném ruksaku, Jitka v cykloruksaku. Celý okruh absolovujeme klidným tempem. Do chatky se vracíme ve dvě hodiny. Něco málo jíme, pak odpočíváme na posteli. Odpoledne si jdeme prohlédnout městečko, hlavně obchod (chleba mají ještě odpoledne, několik druhů). Před večeří ještě stíhám naparafínovat nové Fischery, také lyže Jitky parafínuji ale žlutým univerzálním SWIX parafínem. Večer ještě využíváme saunu v chatě, k večeři Jitka vaří čočku. Po deváté hodině uléháme do postele.
16.3. úterý
Ráno se probouzíme opět do mlhy. Následuje obvyklý ranní rituál. Sraz na dnešní výlet máme u autobusu, který parkuje u horní chaty. Máme v plánu dojet na lyžích do Lillehammeru, prohlídku městečka a návrat autobusem. Vydáváme se tedy opět do mlhy, směr Lillehammer. Jelikož Sjusoen je výše, než Lillehammer, čeká nás příjemných asi 15 km neustálého klesání, maximálně občas rovinky. Během cesty filmuji. Dojíždíme na nyní opuštěný běžecký stadion, který je nad Lillehammerem. Po je prohlídce pokračujeme trochu níž ke skokanským můstkům. Cesta nás přivádí na vršek velkého můstku, kde je vyhlídková plošina a prodejna suvenýrů. Z můstku shlížíme dolů, kde v mlze tušíme Lillehammer. Po prohlídce pokračujeme dolů, po cestě do městečka. Cesta po chvíli končí uprostřed velkého můstku. Během sjezdu jedna účastnice sjela ze široké cesty a spadla kousek ze srázu. Naštěstí zapadla do hlubokého sněhu, ze kterého ji ovšem dělá problém se vydrápat. U můstku stojí rolba a její obsluha mi doporučuje pokračovat bez lyží po schodech můstků až dolů a pak dále po stopě. Všichni ale chtějí jet na lyžích, a proto se vracejí zpět do kopce a najdou si jinou trasu. S Jitkou se domlouváme, že my půjdeme po schodech můstků, bude to zajímavé. A je. Pod můstky nasazujeme lyže, jedeme kousek v hlubokém sněhu a narážíme na stopu, po které pokračujeme až k hale Hoken ???? na parkoviště, kam právě přijíždí náš autobus. Jsme zde první. Ostatní sjíždějí po sjezdovce také pod můstky a po našich stopách za chvíli také přicházejí k autobusu. Po jídle a převlečení, hlavně přezutí, odcházíme do městečka na prohlídku a nákup suvenýrů. Zastavujeme se v informačním centru, kde bereme prospekty o okolí, nakupujeme vlajku, malou vlaječku, nášivku, Trola z kamínků, ještě se zastavujeme ve středisku turistů, kde opět dostáváme prospekty. Pozdě odpoledne se vracíme autobusem zpět do Sjusoenu. Během jízdy nás vedoucí zájezdu pozve na večer do horní chaty na promítání natočeného videa. Mají Panasonic kameru s jiným výstupním konektorem než je naše Sony, i jinou kazetu, takže nemohu prohlížet naše záběry (svůj kabel jsme nechal doma!). Před promítáním ještě stíháme saunu a večeři (těstoviny). Po promítání jdeme spát.
17.3. středa
Také dnes ráno po probuzení zjišťujeme, že venku je bílá mlha. Máme naplánovaný výlet do zimního střediska Skej, vzdáleného asi 1,5 hodiny jízdy autobusem. Po vystoupení z autobusu se shromažďujeme u velké mapy okolí střediska a je nám vysvětlena trasa dnešního výletu. Nastupujeme do stopy, jenže po chvíli stopa končí a my si musíme šlapat stopu sami. Okamžitě začínají problémy se špatným namazáním. Lyže občas podkluzují, a jindy se na ně lepí sníh, takže místo skluzu šlapeme zelí. Musíme přemazat. Jitka si přeje SWIX univerzál nad 0 st.C, já zkouším Extra „sádlo“. Trošku se to zlepšilo. Během osvěžovací přestávky náhle vyplouvá zpoza mlhy sluníčko, a také proti nám jede ratrak, který nám upravuje stopu. Máme z obojího velkou radost. Opravdu se vyjasnilo a my konečně můžeme poznávat krajinu Norska a kochat se krásnými výhledy po okolí. Ještě vyšlápneme na vrchol nejvyššího kopce v okolí (Prestkampen, 1244m n.m.)a následuje dlouhý sjezd zpočátku také v nedotčeném sněhu. Lyže nám skoro všem zadrhávají při sjezdech a při stoupání se lepí. Musíme totiž opět šlapat stopu, protože stopu od ratraku jsme opustili při výstupu na kopec. Po sjezdu opět občerstvujeme a pokračujeme stoupáním přes mírné sedlo a pak sjezd a rovina až zpět do Skej k autobusu. Více jak hodinu čekáme na jednoho staršího pána, který přešel stanoviště autobusu a hledal nás níž. Jen jsme sjeli trochu níž, tak jsme opět vjeli do mlhy. Do chaty přicházíme až v půl osmé. Opět se nahříváme v sauně. K večeři si dáváme rybičky s chlebem. A po večeři jdeme opět spát.
18.3. čtvrtek
Ráno se probouzíme opět do mlhy. Přes nos byl trochu mráz a sníh zmrznul, takže to dnes vypadá na klistr. Po snídani jdu do lyžárny abych připravil lyže. Lyže očišťuji, na Germiny zažehluji slabou vrstvu tuhého vosku, který tam zbyl po čištění a na Elany nažehluji slabou vrstvu Univerzal klistru. V chatě potom na Germiny přidávám dvě vrstvy Univerzal klistru, ručně zažehleného, na Elanech zkouším jednu vrstvu fialového klistru a na to jednu vrstvu Univerzal klistru také obě vrstvy ručně. V 9:00 přišel k nám do chatky vedoucí zájezdu, že se rozhodli, vzhledem ke špatnému počasí a únavě dopolední část vynechat a jít pouze krátce odpoledne. Je na uváženou každého, jak se zařídí. My jsme se rozhodli, že půjdeme sami s Jitkou lehce proti směru závodu a podle nálady během dne se rozhodneme, kam zamíříme. V půl jedenácté tedy vycházíme do stopy pozítřejšího závodu Birkebeinerrenet. Před 40. km závodu docházíme k budoucí občerstvovací stanici. Budují ji zde norští vojáci. Vedle trati je pěkný nový srub, kolem kterého jsme při prvním výletu jen projeli. Dnes jsem zvědavý více na přes odpor Jitky nakukuji do srubu. Zjišťuji, že jde o útulek pro kolemjedoucí turisty, kde si mohou normálně koupit, samoobslužným principem, drobné občerstvení. Dnes to ale není možné, vzhledem k přípravám na závod, jak mi sděluje jeden činovník závodu. Můžeme jít ale dovnitř a občerstvit se z vlastních zásob a odpočinout si. Srub má dvě místnosti, první je jako předsíň a samoobslužný prodej, ve druhé je stůl a lavice a kamna na dřevo. V klidu a pohodlí se napijeme čaje a pokračujeme ve stopě. Stále je mlha. Na jednom křížení silnice se Jitka chce otočit a jít zpět. Domluvíme se, že já půjdu ještě kousek a po téže stopě se vrátím. Jitka půjde po stopě a pokud ji nedostihnu dříve, počká na mě u srubu. Já tedy převážně sjíždím až k osadě Kvarstadaetra, na můstek přes říčku. Tam filmuji okolí a vracím se zpět. Nyní jedu po trase a ve směru závodu. To co jsem sjel, musím nyní vyšplhat. Stále jedu a Jitka nikde. Najednou se vynořuje z mlhy. Je to 40. Km, kde si chceme naaranžovat průjezd. Jitka filmuje mě, já Jitku. Když si rozmýšlíme, jak budeme filmovat, všimneme si, že přes stopy přebíhá hranostaj v bílém kožíšku. Jdeme se podívat na jeho stopy a najdeme je až do kratším hledání. Skoro vůbec nejsou vidět ani na neporušeném sněhu. Tak je lehký. Opět se zastavujeme ve srubu, kde tentokrát sníme polévku a chleba se sýrem. Ve srubu samozřejmě nejsme sami. Přicházejí a odcházejí Norové na výletě. Ještě se filmujeme na 45. Km. Začíná dokonce pršet. To je hezká perspektiva na závod. Pomalu se vracíme do chaty, saunu už máme vyhřátou, k večeři vaří Jitka rýžovou kaši a ve 20:00 jdeme opět na promítání dalších záběrů. Dnes vydržíme o trochu déle, po promítání se hraje na kytaru a zpívá se. Do postele se dostáváme až kolem půlnoci.
19.3. pátek
Dnes se opět nejprve přemístíme
autobusem, abychom poznali i jiné okolí. Jedeme do národního parku Rondaned.
Odjíždíme v 8:30, cesta trvá asi dvě hodiny. Ráno je opět trochu mlha, ale
vypadá to nadějněji. Když vystupujeme na parkovišti z autobusu, je jasné,
že dnes konečně něco uvidíme. Je jasno a sluníčko krásně svítí a i hřeje.
Nasazujeme a nastupujeme do ideální běžecké stopy. Jenomže ta po hodině jízdy
uhýbá z našeho směru a vrací se zpět k parkovišti. Musíme tedy opět
šlapat v čerstvém sněhu. Lyže opět střídavě ustřelují a nebo se lepí. Za
další asi hodinu nás ale potkává opět spása, proti nám jede ratrak a mačká
běžeckou stopu. Teď už se zase jede parádně.
Na chvíli opět odbočujeme z cesty, abychom se vyšplhali na nejvyšší kopec v okolí (Svartj,
1154m n.m.), ze kterého je překrásný pohled do okolí. Vracíme se zpět na stopu
a pokračujeme. V následujícím sjíždění Jitka padá na zadek a při tom se
utrhnul popruh na cykloruksáčku. Proto zastavujeme na polení občerstvení a
provizorní opravu ruksaku pomocí spínacího špendlíku. Sluníčko parádně svítí a
hřeje, můžeme se opalovat. Po jídle se vydáváme opět do perfektní stopy jen
mírně zvlněnou krajinou. Postupně projíždíme okolo dřevěných srubů, potkáváme
několik vesměs místních turistů i s malými dětmi. Ke konci je před námi
ještě jedno rozhodnutí, zda poslední úsek absolovat přes menší sedlo, nebo
malou oklikou. Jelikož nevíme, zda okolo je projetá stopa, rozhodujeme se pro
přejezd sedla. Do kopce to ještě poměrně ujde, ale při pohledu na druhou stranu
sedla jsme na rozpacích, jak se dostaneme dolů. Většinou se suneme pomalu
bokem. Jitka je vpředu. Ke konci klesání se rozjíždí, jenomže se řítí do
hlubokých stop ob bot a opět, pokolikáté dnes už, padá a zase na zadek. Narazí
si při tom koleno. Až dole zjišťujeme, že okolo vedla perfektní stopa. U
autobuse se všichni scházíme, balíme lyže a odjíždíme do chat. Ještě se
zastavujeme v Lillehammeru pro startovní čísla na zítřejší závod, vydávají
je v hale Hakon. Cestou se
dohodneme, že zítra pojedu na start sám, protože autobus odjede ještě před
startem zpět. Byla by tam zbytečná, navíc jsou to dvě hodiny jízdy tam a dvě
zpátky. Proto večer balíme všechny věci, venku necháváme jen nezbytně nutné na
noc a ráno. Připravuji lyže, zažehluji
modrý speciál, další se rozhodnu až na startu. K večeři Jitka vaří
těstoviny se sýrem. Spát jdeme dosti pozdě.20.3. sobota
Vstáváme ve 4:00 hod. Balíme všechny věci tak, aby Jitky měla u sebe jen Adidas ruksak s nejnutnějšími věcmi. Vše ostatní nakládáme v 5:00 hodin do autobusu a já odjíždím na start závodu. Jitka se vrací do postele. Před Lillehammerem přibíráme pět Čechů, kteří se včera dohodli s vedoucím a dnes jedou s námi na start závodu. Během jízdy vyprávějí o svých konzultacích ohledně dnešního mazání se servismanem od Swixu. Já mám podle něj základ dobrý a mazat budu i s ohledem na jejich rady. Přijíždíme na místo startu. Autobus parkuje podle dispozic místních policistů na odstavném parkovišti kousek od startu. První co hledám po vystoupení z autobusu jsou toalety. Na parkovišti stojí dosti dlouhá řada toalet, před nimi se tvoří fronty. Po chvilce čekání se dočkám a mohu se potom v klidu připravovat. Lyže mažu podle rady a uvážení tuhými vosky Extra a Speciálem. Někdo dokonce maže i klistrem. U Startu občas hlásí počasí a teplotu na trati, ale je to norsky, takže nerozumím. Jen jsem pochytil, že je pod nulou. Začíná ale svítit sluníčko, takže sníh bude měknout. Je to problém namazat ráno na závod dlouhý 58 km se startem v půl desáté, navíc, když přede mnou projedou trať už určitě stovky závodníků předcházejících kategorií. Ještě si musím na nohu nasadit čip, pro kontroly na trati a v cíli. Startovní pole je široká louka, jen pomalu se zužující. První, v 8:30, startuje elita, po ní nejstarší kategorie, společně muži i ženy. Tak to pokračuje až k nejmladší kategorii juniorů. Já startuji v 9:35 v kategorii 40-44 let. Datum určující nasazení do kategorie je 31.12. předcházejícího roku. Na startu se dostávám do první startovní řady. Pokládám lyže, odkládám na ně ruksáček a jdu se ještě rozcvičit a odlehčit. Do startovní zóny jsme museli projít kontrolou s čipem. Konečně startovní výstřel a vyrážíme. Okamžitě se z první řady propadám doprostřed startovního pole. Srovnávám tempo. První stovky metrů jsou na umlácení. Stopa je umydlená a z zledovatělá. Po několika stovkách metrů srovnávám tempo s ostatními a začíná dlouhé stoupání.
Zde využívám svoji fyzičku
a postupně předbíhám. Stále vidím čelo naší vlny. Stoupání trvá asi 15km.
Přestože stále držím kontakt, na 15.km na mě jdou mdloby, když si představím,
jak je to ještě daleko do cíle. Pak se jede chvilku po rovině, následuje mírné
klesání, pak opět stoupání. Na planinách fouká mrazivý vítr. Na 30.km na mě
přichází krize, celková únava. Z ledvinky vyndavám čtvereček čokolády a
kousek Powerbaru. Tyčinka na mě působí jako životabudič, za chvilku jsem opět
v pořádku a makám. Dlouhá pasáže na náhorní pláni jedu stříďákem, občas
musím i soupaž, což mě velmi vysiluje. Ještě jednou mám podobnou, ale trochu
menší krizi v okolí Sjusoenu, asi 15 km před cílem. Opět mi pomáhá kousek
Powerbaru. Zde se také poprvé dozvídám, jaký čas musím zajet, abych dostal
pamětní medaili.
Vypočítá se průměrný čas prvních pěti závodníků
v kategorii a k němu se připočte 25 procent. Kdo dosáhne tohoto a
lepšího času, dostane v cíli medaili. Z hlavy si spočítám, že bych
limit mohl stihnout.
Následuje 13 ti kilometrový sjezd a rovinky, kdy se musí
stále odrážet soupaž. To je něco pro moje běžecká ramena. Soupaž musím jet i
proto, že se mi dlouhým sjezdem, nyní opět v ledové stopě sedřel všechen
zbývající vosk, takže se z lyží neodrazím. Dva kilometry před cílem vidím
opět informační ceduli s časem na medaili, teď už v ní věřím. Musím
se ale ještě doplahočit do cíle.
Konečně vjíždím na stadion, ale čeká mě ještě
jedna velké smyčka na stadionu. Jitka na mě volá a filmuje mě. To to bude
vypadat. Vyčerpaný, konečně přejíždím pomyslnou cílovou čáru, naposled mi
zapípá čip a už nemusím makat (čas: 3:48:13). Za cílem mě odebírají čip, na krk
věší medaili, stihnul jsem limit o necelých 6 minut. Sundavám lyže, nacházíme
se s Jitkou, je krásný den, sluníčko svítí je také teplo. Po prvním
vydechnutí si uvědomuji, že nohy mě ani moc nebolí, jen jsem unavený
z jízdy soupaž.
Za chvíli únava přechází a jsem v pohodě. Se zájmem
sledujeme dojíždějící závodníky a vychutnáváme si skvělou atmosféru. Na
stadionu vydržíme asi dvě hodiny. Potom se vezeme do Haken haly jedním
z mnoha autobusů pořadatelů. V hale se sprchuji, Jitka mezitím
opisuje výsledky, vystojím se menší frontu na účastnický diplom
s dosaženým časem. Za to, že jsem dosáhl limitu na medaili, jsem dostal
z tomboly malý železný kalíšek a odznáček a motivy závodu. Před pátou
hodinou jdeme k autobusu, balíme věci a odjíždíme definitivně domů. Cesta
autobusem přes Norsko a Švédsko bude trvat celou noc.21.3. neděle
Dnes je první jarní den. Ráno přijíždíme do Trelleborgu a po chvilce čekání se naloďujeme na trajekt. Chvilko za námi přijeli dva mikrobusy. Jeden s výpravou s Vidimovou a druhý z Maratonstavu Úpice. Na trajektu jsme skoro sami. Kromě českých lyžařů, je zde jen pár dálkových řidičů a opravdu málo jiných pasažérů. Autobus jediný, náš. Na lodi jíme a odpočíváme natažení. Po vylodění v Rostocku pokračujeme po německých dálnicích na přechod v Cínovci a do Teplic do hotelu k přespání.
22.3. pondělí
Ráno odjíždíme z Teplic a bez problémů přijíždíme do Prahy na Roztyly. Následuje rozloučení s ostatními účastníky zájezdu, kteří většinou pokračují až do Ostravy, přenesení věcí do Ranaulta, František pro mě včas přijel a odváží mě do práce. Jitka jede metrem. Tím končí letošní dovolená v Norsku.