Český pohár v zimním triatlonu – závodíme i v zimě

V lednu a únoru tohoto roku se uskutečnil Český pohár v zimním triatlonu, který se skládal ze čtyř závodů: v Hlinsko, Jablonci nad Nisou, Žďáru nad Sázavou a Vimperku.  Ony to vlastně nebyly všechno kompletní zimní triatlony. Ačkoliv začátek zimy byl sněhově nadprůměrný, tak v lednu a únoru měli pořadatelé problémy s nedostatkem sněhu. To se projevilo tak, že dva závody (Hlinsko a Žďár) se musely absolvovat  jen jako zimní duatlony (běh-kolo-běh).Ostatní dva se už odehrávaly na klasických tratích (běh-kolo-lyže).

Zimní triatlon se skládá ze tří disciplín: běhu, jízdy na horském kole a běhu na lyžích. Závodníci je absolvují hned za sebou. Začíná se hromadným startem závodního pole, které běží předepsanou vzdálenost. Poté závodníci - už podle toho, jak dobíhají - okamžitě přesedají na v depech připravená horská kola. A když si i na nich odjedou, co mají, zbývá už jen nazout lyžařské boty a běžky. A pak zdolat posledních, ovšem pěkně tvrdých pár kilometrů do cíle.
Vzdálenosti tratí se liší nejen u jednotlivých disciplín, ale také na různých závodech. Vrcholný orgán Mezinárodní triatlonový svaz (ITU), pod jehož křídla spadá i zimní triatlon, ovšem stanovil jisté mantinely, alespoň pro pořádání oficiálních závodů. V kategorii elite (dospělí) se může běžet 7 až 9 km, jet na kole 12 - 14 km a na běžkách 10 - 12 km. Junioři mají povoleno: 1,5 - 2,5 km, 5 - 6 km, 5 - 6 km.
Na cyklistickou část závodu se vyžaduje přilba. Stejně jako třeba v cyklokrosu je dovoleno na obtížných úsecích kolo přenášet nebo vést. Během závodu lze při závadě na kole měnit jakékoliv součásti s výjimkou rámu. Na běžkách se závodí volným stylem, což v praxi znamená, že většina sportovců volí "bruslení".

Pro zpestření zimní sezony běžce, který  obvykle v tuto dobu odpočívá a posléze se připravuje na následující běžeckou sezónu, jsem se už poněkolikáté zúčastnil seriálu Českého poháru v zimním triatlonu.

Pro mě „hlavním povoláním“ běžce je nevýhodou  biková část, která je obvykle rozhodující úsek závodu. Bikeři mají výhodu v tom, že tratě bývají technicky náročné, což je pro závodníky, kteří sednou na kolo jen párkrát do roka, obvykle při závodě, dosti složité. Nicméně i přesto se podobných akcí rád  zúčastňuji. Hodnocení závodů je rozděleno do desetiletých věkových kategorií, takže i starší ročníky mají šanci na dobré umístění. Také mistrovství ČR a Český pohár se vyhodnocují kromě absolutního pořadí i v příslušných věkových kategoriích. Díky zatraktivnění celého poháru se jednotlivých závodů zúčastnilo docela hodně závodníků. Na některých byla účast i více jak sto účastníků.

První závod poháru se odehrál v Hlinsku a byl to, kvůli absenci sněhu pouze duatlon. Tratě v délkách 5-14-2,5 km. Byly vlivem oblevy měkké, hlavně na loukách. V lesních partiích se běželo i jelo příjemně. 

Možná nejlepší závod krátké historie zimního triatlonu v Jablonci nad Nisou se jel   ve sportovním středisku Břízky 29.1.2011. Nádherné počasí a bezpečné, přitom náročné tratě v okolí jablonecké přehrady přilákaly rekordních 116 účastníků.  

Mezi muži projel první cílem biker Michal Kaněra s 15vteřinovým náskokem, ale později byl diskvalifikován za to, že neměl zapnutou přilbu. "Rozhodčí na něj křičeli, aby zastavil, ale nerespektoval to," vysvětlil ředitel závodu Petr Jandera. Inu propozice jsou závazné pro všechny a musí se dodržovat. Na to posléze doplatil dokonce sám ředitel závodu, který byl po dokončení závodu také diskvalifikován, neboť při bikové části neměl na hlavě přilbu vůbec.Běžecká i biková trať vedla sice po sněhu, ale po tvrdém povrchu. Jediný nebezpečný sjezd dokázal sjet pouze Kaněra, ostatní ho sbíhali. A lyže to pak byly vražedný kopce, rozhodovala síla, ne umění skluzu.

Vinou počasí pořadatelé ve Žďáře původně plánovaný zimní triatlon, třetí závod poháru, museli změnit na zimní duatlon. Jelo se nakonec na umrzlých tratích 4,8 km běh – 12 km horské kolo – 4,8 km běh na okruzích na stadionu Martina Koukala v okolí Pilské nádrže se slušnou účastí 61 závodníků.

Konečně pravý zimní triatlon, na sněhu a s náročnými tratěmi, technicky i fyzicky. Takový byl tuzemský šampionát ve Vimperku. Triumfy na tratích 6 km běh – 9 km horské kolo – 7 km běh na lyžích slavili favorité, Pavel Jindra a loňská olympionička, lyžařka Eva Skalníková. Byl to poctivý závod, který jsme si museli všichni odmakat.

Jak jsem již naznačil, zúčastnil jsem se kompletní série Českého poháru. Moje taktika při všech závodech byla jasná a předem daná. Při běhu získat co nejlepší umístění a pak na biku ztratit co nejméně a v případě lyží udržet dosavadní umístění. Pokud se jel duatlon, tak naopak v posledním běhu zase nějaké umístění získat. Podle stavu sněhové pokrývky se mi takto zvolená taktika dařila. Do depa po běhu jsem dobíhal na 4 až 6. místě absolutně, pak mě hodně bikerů předjelo, jejich počet závisel na stavu povrchu  tratě. V závěrečných bězích jsem zase něco získal, případně na lyžích moc neztrácel. Ve všech závodech jsem se umísťoval v první třetině závodního pole celkového hodnocení, svoji kategorii jsem pokaždé vyhrál a postupně se tak stal mistrem ČR v zimním triatlonu a vítězem Českého poháru v Zimním triatlonu ve věkové kategorii.

Domnívám se, že vzhledem k tomu, že také pro většinu bikerů je zima „závodně mrtvá sezóna“ poskytují podobné závody vhodnou příležitost vyzkoušet i jiné sporty. Právě oni mohou využít svoji dobrou  techniku jízdy a vyzkoušet kombinaci s během a lyžemi.

 Tímto příspěvkem jsem chtěl povzbudit ty, kteří touží zažít něco nového a zajímavého a vyzkoušet jiné formy závodů, než jaké provozují. A také vyplnit čas čekání na jarní sezónu.

Miloš Smrčka – Běžecký klub Říčany